EUTANAZIE – PRÁVO NA DŮSTOJNOST

04.06.2014 13:37

Je obvykle definována jako usmrcení na žádost. Usmrcení na žádost, tedy se svolením poškozeného, je z hlediska českého trestního práva nedovolené a je posuzováno jako vražda. Na rozdíl od jiných zemí, kde je usmrcení na žádost nebo z útrpnosti privilegovaným trestným činem, česká platná trestněprávní úprava toto nepředpokládá. Otázka přípustnosti či nepřípustnosti eutanazie se v právní vědě diskutuje nejméně od počátku 18. století a vždy vyvolávala a vyvolává celou řadu souvisejících pochybností.

Eutanazie je ale především etickou otázkou. Zejména v souvislosti s výkonem lékařského povolání se hovoří o tzv. Bioetice.

Bioetika je odvětví aplikované etiky, jehož snahou je zkoumat či vymezovat principy lidského chování souvisejícího zejména s otázkami medicíny a nakládání s (lidským) životem (potrateutanázieklonování apod.)

Když je u člověka diagnostikována nevyléčitelná nemoc a současná medicína vyčerpala už veškeré možnosti na zvrácení jeho zdravotního stavu a jeho nesnesitelné utrpení je nevyhnutelné. Bylo by na místě a mělo by mu být umožněno rozhodnout se svobodně, dokud si ještě uvědomuje svoji existenci, zda chce být uměle udržován při životě.

Za bolestí, která je důvodem k eutanázii, se často skrývá strach. Člověk se bojí, že bude na obtíž druhým, že se o sebe nebude moci sám postarat. Člověk jako tvor smrtelný se bojí smrti jako takové, bojí se své konečnosti, touží po tom, aby se vyhnul umírání. Všichni lidé se bojí setkání se smrtí, nikdo vám nemůže říct, jaké to je dívat do tváře smrti. Věda sice vykazuje obrovský pokrok, avšak ač bychom chtěli sebevíc, umírání a smrt nejspíše nikdy neodstraníme.

Člověk, který žádá o eutanázii, je především tím, kdo volá o pomoc. Touží po tom, aby mu někdo v jedné z nejobtížnějších situací, v umírání, pomohl. Jak zareagovat na takové volání? Jasné je, že našemu blízkému nemůžeme pomoci v otázce eutanázie, v České republice je eutanázie trestná. Především bychom měli zjistit, co si umírající opravdu přeje. Je nutné jej ujistit o jeho důležitosti pro nás, o jeho poslání tady. Rodina a přátele člověka žádajícího o eutanázii jsou také „ ve hře“. Je jistě obtížné smířit se s tím, že osoba z našeho okolí uvažuje o eutanazii. Rodina by měla pochopit důvody, které vedou k rozhodnutí se pro eutanázii. Je těžké však určit, zda člověk žádá o eutanázii kvůli nesnesitelným bolestem, nebo zda je hlavní příčinou strach z toho, že bude na obtíž. Z toho vyplývá, že eutanázie není pouze soukromou záležitostí. Nemoc a utrpení nezbavuje člověka jeho důstojnosti. Nemohou o ni přijít tím, že sami nemohou ovlivnit vše, co se s nimi přihodí, tím, že jsou slabí, znetvoření nebo tím, že trpí. Pokud k nějaké změně v pocitech nemocného dochází, pak je to jen díky těm, kteří nemocného obklopují a kteří reagují ve své roli nepatřičně. Litují jej, opouštějí jej anebo špatně ukrývají svoji nechuť k němu.

Jedním z nejsilnějších argumentů proti legalizaci eutanázie je hrozba z jejího možného zneužití. Rozhodnutí o tom, zda je léčba již beznadějná, spadá do pravomocí lékaře. Odpůrci eutanázie tvrdí, že lékař by tímto získal obrovskou moc. Nepovažujeme za správné, aby o ukončení života rozhodovali pouze lékaři. Na druhé straně rozhodně není morální prodlužovat trápení a nutit pacienta do „léčby“, o kterou již evidentně nejeví zájem. Pan profesor Pafko tvrdí: “Zneužít se dá všeho, co vymyslí člověk, počínaje kuchyňským nožem, konče atomovou energií. V případě důsledného zakotvení v právním řádu by ke zneužití docházet nemělo.“


Toto tvrzení nejlépe vystihuje náš postoj. Jsme pro legalizaci eutanazie, za předpokladu, že rozhodnutí bude učiněno trpícím, podpořeno a odsouhlaseno lékařským týmem a nejbližší rodinou. A bude ověřeno několikrát v rámci týdnů či měsíců (čekací doba pro vyloučení náhlého úzkostného stavu).

 

                                                                                                                                             Marie Wolfová

                                                                                                                                             redaktorka PD (autorka pracuje ve zdravotnictví)